Obvyklé nemoci ČR


Imunita

Imunita je schopnost organismu bránit se před cizími látkami (antigeny) jak z vnějšího, tak z vnitřního prostředí. Za cizí látky jsou obecně považovány bakterie, viry, plísně, ale také například nádorové buňky. Hlavní obrannou funkci zaujímají bílé krvinky (leukocyty) a od nich odvozené buňky. Jejich normální počet je 4000 - 9000 v µl. (mikrolitrů), ale během infekce a některých jiných onemocnění se jejich počet zvyšuje.

Vrozená imunita

Vrozená, neboli nespecifická imunita je schopnost organismu rychle reagovat na první příznaky napadení cizorodými látkami. Patří sem mechanismy, které nejsou závislé na předchozím setkání s antigenem a nejsou vybaveny imunologickou pamětí. Učastní se jí hlavně pohlcující buňky, mezi které patří například makrofágy. Z orgánů to je například kůže.

Získaná imunita

Získaná, neboli specifická imunita nastupuje až po určité době od začátku napadení organismu. Působí však cíleně jen proti konkétním škodlivým činitělům (bakterie, viry, toxiny). Jsou vybaveny imunologickou pamětí, což znamená, že po prvním setkání s látkou se vytvoří tzv. paměťová buňka, která při dalším setkání se stejnou látkou zapříčiní rychlejší odpověď imunitního systému. Hlavní obrannou buňkou je zde lymfocyt, podle kterého specifickou imunitu dělíme na buněčnou (T lymfocyt) a látkovou (B lymfocyt).


Úvod   Informace   Zdraví  Volný čas   Návody