Chřipka

Chřipka

  1. Typy virů
  2. Historie nemoci
  3. Příznaky
  4. Léčba

Typy virů

Existují 3 základní typy chřipkových virů:

Typ A chřipkového viru je typ nejvíc způsobující epidemie a pandemie. Je to proto, že chřipkové viry A mohou podstoupit výraznou antigenovou změnu a jednak najít nový imunitní cíl u citlivých lidí, jednak svou změnou zcela znehodnotit imunizaci předchozími infekcemi (takže se opět šíří jako v panenské populaci). Populace je obvykle víc odolná proti chřipkám typu B a C, protože tyto typy nemají takovou schopnost mutací a rekombinací a případný antigenový posun je obvykle nepatrný. To má též za následek, že člověk s nenarušeným imunitním systémem zpravidla může onemocnět viry typu B či C jen jednou za život.
Chřipkové viry typu A mohou být dál klasifikovány podle virových kapsidových proteinů - hemaglutinin (zkratka HA nebo H) a neuraminidáze (zkratka NA nebo N), které jsou základní pro životní cyklus viru. 15 podtypů H a 9 podtypů N bylo identifikováno pro chřipkový vir typu A. Jen 1 podtyp H a 1 podtyp N byly identifikovány pro chřipkový vir typu B. V současnosti jsou nejrozšířenější antigenové varianty chřipkového viru typu A variace H1N1 a H3N2.
Existují ještě další variace a proto specifické chřipkové kmenové oddíly jsou identifikovány standardním názvoslovím specifikujícím typ viru, geografickou polohu prvního výskytu viru, rok izolování, pořadové číslo izolování, a subtypy HA a NA (např. názvy A/Moscow/10/99 (H3N2) a B/Hongkong/330/2001).

Historie nemoci

Ve 20. století bylo zaznamenáno několik větších epidemií chřipky. Nejznámější a nejvíc smrtelná byla pandemie Španělské chřipky (chřipka typu A, kmen H1N1), která trvala od roku 1918 do 1919, podlehlo jí zřejmě víc lidí než padlo v 1.světové válce. Větší chřipková epidemie byly v roce 1957 Asijská chřipka (typ A, kmen H2N2) a v roce 1968 Hongkongská chřipka (typ A, kmen H3N2).

Známé chřipkové epidemie a pandemie – přehled

Chřipkové viry pravidelně způsobují každoroční epidemii, která prochází napříč světem. Obvykle však jde o lehké formy onemocnění, které jen málokdy zabíjejí - a pokud ano, tak zpravidla pouze staré a oslabené lidi, zpravidla v řádech desetitisíců obětí na celém světě. Občas se však objeví rozsáhlá epidemie způsobená nebezpečnou variantou (mutací, kmenem) viru, která se vyznačuje nejen obvyklou velkou nakažlivostí, ale též vysokou smrtností. Největší a nejstrašnější byla pandemie tzv. španělské chřipky, která propukla na konci první světové války a pokosila desítky miliónů lidí. Je považována za jednu z největších epidemií v historii, někteří vědci jí přisuzují absolutní rekord v počtu mrtvých lidí.

I přes vzniklou paniku v New Jersey v roce 1976 (prasečí chřipka), celosvětově v roce 1977 (ruská chřipka) a v Hongkongu a jiných zemí Asie v roce 1997 (ptačí chřipka), nebyly od roku 1969 zaznamenány velké epidemie s vysokou mírou smrtnosti.

Příznaky

Virus napadá dýchací systém, je přenášen z osoby na osobu kapičkami slin vznikajícími při kašlání a jeho symptomy jsou:

Důsledky chřipky jsou mnohem horší a trvají déle než důsledky nachlazení. Léčení trvá 1 až 2 týdny. Chřipka může být smrtelná, zejména pro slabé, staré nebo chronicky choré lidi. Některé chřipkové pandemie měly milióny obětí.
Většina lidí, kteří dostanou chřipku, se zotaví během jednoho až dvou týdnů, ale jiným se vyvinou život ohrožující komplikace (např. zápal plic). Jen v USA dostanou chřipku každý rok milióny lidí (asi 10% - 20% obyvatel). Průměrně asi 36 000 lidí ročně podlehne v USA chřipce, a 114 000 lidí ročně je pro chřipku hospitalizováno. I zdraví lidé mohou být postiženi a vážné problémy z chřipky mohou nastat v každém věku. Lidé starší 65 let, lidé každého věku s chronickými zdravotními obtížemi a velmi malé děti dostávají nejpravděpodobněji komplikace spojené s chřipkou. Zápal plic, bronchitida (zánět průdušek), sinusitida (zánět nosních dutin) a ušní infekce jsou hlavní příklady komplikací z chřipky. Chřipka může zhoršit chronické zdravotní problémy. Např. lidé s astmatem mohou mít záchvaty během chřipky a lidem s chronickou srdeční poruchou se může výkon srdce zhoršovat.

Léčba

Základem terapie chřipky je symptomatická terapie, tedy především úleva nemocnému od nepříjemných projevů, a ponechání imunitního systému, ať infekci odstraní. V léčbě se používají především léky snižující horečku a působící proti bolesti (tzv. antipyretika - např. paracetamol). Tradičně se používá i celá řada bylinných preparátů, např. čaj z lípy, bezu nebo máty. Používá se i řada dalších postupů, oblíbeným a známým prostředkem je černý čaj s medem a citrónem.
Protože v nepříznivých případech může probíhat chřipka poměrně těžce, hledá se i specifický lék proti chřipce. V současnosti se používají dvě skupiny léků ze skupiny antivirotik. Starší skupinou jsou léky, které blokují povrchový protein (M2 protein) chřipkového viru. Tím mu pravděpodobně zabraňují v přenosu nukleové kyseliny do napadené buňky. Do skupiny blokátorů M2 proteinu patří amantadin a rimantidin. Tyto léky lze podávat i preventivně, mají ale četné nežádoucí účinky.
Novější skupinou jsou inhibitory neuraminidázy, které zablokují uvolňování virů chřipky z již postižených buněk . Do této skupiny léků patří oseltamivir a zanamivir. Doplňkovou terapii proti chřipce představuje léčba bioflavonoidy. Jejich nejcennějšími zdroji jsou: Ostružiny, maliny, brusinky, borůvky, granátová jablka, šípky, černý rybíz, jeřabiny, aronie, rajčata, citróny a pomeranče (i s bílou částí kůry), grepy (zejména červené), červené víno (alkoholický nápoj - obsah alkoholu je pro nemocné třeba snížit převařením nebo zakoupením tablet s vinným barvivem), lékořice (kořen).
Jinou doplňkovou terapii a prevenci představuje léčba adaptogeny - rostlinnými harmonizátory.
Přírodní terapií zejména při horečkách je vodoléčba - zejména léčba mokrými zábaly. Klasické návody na léčení vodou vycházejí ze zkušeností velikánů aquaterapie Vincenze Priessnitze a faráře Sebastiana Kneippa.




Úvod   Informace   Zdraví  Volný čas   Návody